7. kolo

|TJ Praha-Kobylisy B|--- 3 - 5 ---|ŠO TJ Dukla Praha B |

Reportáž ze zápasu na GROPu chybí, protože já jsem ho neviděl (ze snové pozice ze zahájení jsem byl unesen natolik, že jsem nastavil materiál a raději se odešel koukat na Spartu, bojující proti Krasnodaru) a nikdo jiný nebyl ochotný cokoliv sepsat. Když jsem hrací místnost opouštěl – zhruba po hodině a půl – tipoval jsem výsledky následovně: Černoušek 0,75; Formánek 0,5; Routner 0,5; Kubíková 0; Janda 0,75; Plašil 0,25; Srostlík 0,625. Z toho vyplývá, že nějaká šance urvat alespoň remis i po mém bídném výkonu byla. Ale nezadařilo se.

Na domácí zápas proti Dukle jsem tak byl nucen svolat poněkud neochotnou nejsilnější možnou sestavu, protože prohra by nás už definitivně uvrhla do žumpy tabulky a hlavně do pozice chodících bodíků, na kterých si už bude chtít smlsnout každý. Hosté z Julisky měli ale o výsledku jiné představy a přijeli taktéž s velmi silnou sestavou.

Po zhruba dvou hodinách hry jsem naše pozice hodnotil tak, že první čtyři desky se mi vcelku líbí, zatímco zadní čtyři vůbec nelíbí. MF i Kuba stáli bílými pěkně a aktivně. Petr asi také obstojně, ale kompenzací za mizerný čas jsem si nebyl vůbec jist. U Jandoše mi přišlo, že někde musel přehodit tahy, protože černý se zpod útoku dostal nějak podezřele snadno. Černý Fenyl stál pomalu pohádkově a bral pěšce, Alena úplně rovně. Vítek stál zmuchlaně a tvářil se pesimisticky. Já jsem proti největší české pokerové superstar taktak přežil zahájení a po jeho skončení jsem si říkal, že bych snad proti němu radši hrál ten poker.

Jandoš a Vítek dali poměrně rychle s úlevou za remis, o něco později se k nim přidal Petr, který asi rozumně usoudil, že i když stojí o trochu lépe, dělat 20 tahů za pár minut není dobrý nápad. Kubova partie zatím pomalu směřovala k očekávané výhře, zatímco u Martina i Fenyla jsem to letmo odhadoval spíše na remis. Ale tento odhad vůbec nemusí být přesný, protože jsem se výjimečně dostával do časovky i já sám.

Prapodivnými koňskými manévry jsem se dostal alespoň k nějaké protihře, ale vlastní odkrytý král umožňoval soupeři ve všech taktických variantách získat rozhodující tempo, takže jsem za ztracený čas nevymyslel nic, než koncovku s hodnocením o hodně horší až prohraná. Mezitím Kuba vyhrál, Martin remizoval a Fenyl to někde hrozně posral a prohrál, za což získává titul Pusíka – gratulujeme. S hrůzou jsem tedy zjistil, že stav je 3-3 a hraju já a Ája, u které se mezitím taky něco zkazilo.

Ještě než jsme se doblicali ke 40. tahu, prohrála i ona. To mě přimělo s minimem času alespoň zkusit naskládat figurky do okolí soupeřova krále a místo zoufalého bránění prohrané koncovky otestovat, jestli by soupeř neudělal nějakou velehrubku. Neudělal, S nervy nepřekvapivě problémy nemá a já se mohl brzy s čistým svědomím vzdát. Prohráli jsme tak s doposud nejhorším skóre a do žumpy se opravdu propadli.

Naštěstí tentokrát vyhrálo, hlavně zásluhou Unichessáků, alespoň Céčko, takže jsme na rozdíl od minulého domácího dvojzápasu alespoň nebyli vyloupeni dvojnásobně. Krom toho to vypadá, že obě družstva najednou nám sestoupit nemohou a když zůstane v silné Přeborové skupině pouze jedno, bude alespoň méně starostí s oddělenými soupiskami.

5. kolo

|TJ Kobylisy B|--- 3½ - 4½ ---|DDM Praha 6|

Tým s nejvzdálenější hrací místností z družstev v Přeborové skupině jsme na rozdíl od Céčka přivítali doma, což mělo velmi pozitivní vliv na ochotu hráčů hrát. Kapitán tak měl při skládání sestavy na zápas tak jednoduchou situaci, že si mohl dovolit s lehkým srdcem nechat Áju, Peťana i Zdeňka Déčku, které ve stejném čase – a stejně neúspěšně – bojovalo na Oaze. V pátém kole se nám tak už(!) potřetí podařilo sejít v plném počtu 8 lidí. Zajímavé je, že jediné dvě výhry máme z těch zápasů, kde nás 8 nebylo.

Soupeř přijel značně nekompletní, takže na začátku zápasu jsem byl co do výsledku optimistou. Zároveň jsem si uvědomil, že jednou z rozdílových šachovnic by měla být ta moje, což mě trochu znervózňovalo. Soupeř mě ale nervozity rychle zbavil, když v zahájení zahrál prapodivně (netroufám si napsat špatně, protože zahájení neznám) – nechal poněkud zazdít koně na g8, který nešel rozumně vyvinout, což se snažil vyřešit osvobozujícím f6. Po Dh5+ (na které nešlo představit, protože můj střelec mířil na g6), Kf8 už jsem ale stál na hranici výhry.

Vědom si osudu soupeře Sašky z minulého kola, který také stál hlavně kvůli naprosté prostorové převaze a náskoku ve vývinu na výhru od zahájení, mohl si celou partii dělat skoro co chtěl, zatímco Saška měla vždy jediný tah, který neprohrává hned, a nakonec partii jednotahově zahodil, jsem si dával velký pozor.

Na ostatních šachovnicích to po cca hodině až hodině a půl vypadalo vesměs dobře. Past stál černými rovně, Jirka trochu pasivně, ale vzhledem k časovému náskoku a „nestejným hráčům“ jsem této desce věřil. Vítkova pozice s nestejnými rošádami pomalu dospívala do stavu, kdy byl pod útokem jen král soupeře. Petr dal kvalitu za dva pěšce, z nichž jeden (dvojpěšec a) nebyl valné kvality a o jeho partii jsem měl trochu obavy. Ale jen do té doby, než mi řekl, že stejnou variantu už hrál a někde okolo této pozice ji dali za remis. Kuba měl na rozdíl od soupeře hodně roztahané pěšce před králem, přičemž centrum se otevřelo, což se alespoň mně nikdy nehraje dobře. Fenyl sice černými udělal podezřele vypadající dlouhou rošádu pod otevřený sloupec b, ale tvářil se v pohodě, takže jsem věřil, že to nějak ufenylí. Pájínovi vlezl soupeř koněm skoro až do zadku a opticky jeho pozice také nevypadala nic moc. Sečteno a podtrženo na prvních třech to vypadalo tak na -1, což ale mělo být kompenzováno hodně plusy vzadu.

Zatímco se moje partie posouvala k rychlé výhře ještě před časovkou (Zajímavé mi na mojí partii přišlo, že většina hráčů pokud stojí ve vážné partii špatně, začne se dlouze zamýšlet, co by s pozicí šlo dělat, v důsledku čehož má výrazně horší čas. Můj soupeř ale místo toho začal prakticky blicat. Skoro to vypadalo, že mě chce shodit, nebo alespoň znervóznět.), začaly se „vyjasňovat“ pozice na 4., 5. a 6. desce. Soupeř Petra něco přehlédl, v důsledku čehož Petr sežral kvalitu nazpátek. Dva pěšci (jeden pochybný) navíc mu zbyli pořád a navíc soupeřovy zbylé lehké figury vypadaly dost pasivně – kůň na kraji desky byl bez nožiček a černopolák byl šikanován Petrovými pěšci. Vítkova pozice dospěla do těžkofigurovky s nestejnopoláky, přičemž pořád útočil pouze Vítek. U obou pozic jsem věřil v jasný bod. Jadnoš se sice asi přepočítal, zamotal a pozbyl kvalitu, ale špatný čas soupeřky pořád skýtal alespoň malé naděje na záchranu.

Už po mojí výhře jsem tedy pod dojmem, že vyhraje i Petr a Vítek povolil remízu Kubovi, jehož pozice se mi nezamlouvala. Poté sice Petr asi nezahrál nejpřesněji a lehkofigurovka jen s jedním pěšcem navíc nabyla remízových tendencí, ale Vítek vypadal čím dál vyhraněji, takže jsem remízu povolil i Pájínovi. Soupeři Pájína i Kuby remízy přijali, což mi přišlo výhodné, protože tyto dvě pozice jsem považoval za nejohroženější. Pak se ale štěstí, které jsme měli při zápasech na Pankráci a Bohemce, začalo obracet prdelí k nám. Prakticky současně s Pájínovou remízou si Vítek nechal jednotahově vyšáchnout věž, což udělalo s jasné výhry jasnou prohru. Poté jsem si všiml, že Fenyl někde pozbyl figuru a zachrání ho jen zázrak, což znamenalo, že na výhru v zápase můžeme zapomenout.

Brzy dal za remiz už nevyhratelnou pozici Petr a dělení bodu přišlo na řadu i u Jirky, kde se soupeřka lekla špatného času. Přes první časovku se tak šlo za stavu 3-2 pro nás, ale zbývající pozice byly Fenylova bez figury, Vítkova bez věže a Pastova plochá lehkofigurovka. To znamenalo, že Past se musí pokusit vyhrát – i když pozice vyhratelná určitě nebyla, naději skýtal soupeřův špatný čas. Fenyl (po boji až do konce) i Vítek (asi v důsledku frustrace po poněkud krátkém odporu) své pozice opravdu časem vzdali a pozornost se tak upnula na chudáka Pasta, který hrál vážnou partii asi tak po dvou letech.

Tomu se nějakým zázrakem v pozici na S+J+4p na každé straně nejprve povedlo soupeři uzmout jednoho pěšce a později už v redukované pozici stále se S+J na každé straně, ale už jen s pěšci 2 na 1 takticky sebrat i posledního pěšáčka, což při čase asi 17m vs. 3m pro Pasta začalo dávat naděje alespoň na zremizování zápasu, ale pěšec navíc asi udržet nešel. Po výměně střelců (byla nutná?) už jezdcová koncovka s jediným pěšcem na třetí řadě a bránícím králem pod pěšcem byla tak snadno bránitelná, že to soupeř zvládl i s jedinou minutou. S desítkami vteřin pak vynutil výměnu posledního pěšce za jezdce, čímž rozpoutal oslavy na straně soupeře.

Pusíkem kola se stal Vítek, protože dokázal zahodit celý bod. Zápasová prohra nás posunula blíž dolním patrům tabulky, což je nemilé. Doufám tedy, že tradice kradení bodům teoreticky silnějším a obdarovávání teoreticky slabších bude pokračovat i v příštím kole, kdy jedeme na „hřiště“ silného GROPu.

4. kolo

|TJ Bohemians Praha B|--- 4 - 4 ---|TJ Kobylisy B|

Čtvrté kolo letošního Přeboru Prahy družstev přineslo asi nejdivnější zápas, jaký jsem ve své šachové kariéře zažil. Když se zamýšlím nad tím, co bych považoval za spravedlivý výsledek, docházím k tomu, že by mi fair přišlo cokoliv mezi naší porážkou 1-7 a naší výhrou 4½-3½. Z toho vyplývá, že s konečným bodem za remízu by naše družstvo mělo být velmi spokojeno. A taky by bylo, nebýt posledních minut zápasu.

Teď už jak se vše seběhlo: V prvé řadě jsme se poprvé od prvního kola sešli v plném počtu osmi hráčů. A to dokonce i včas – samozřejmě s výjimkou MF, který poslal svou obvyklou zpožděníčkovou sms. Praxe posílání upomínací sms ráno v den zápasu všem hráčům se tedy vyplatila. Soupeř nás asi očekával v silnějším složení včetně Lukáše, protože poprvé v sezoně nastoupil v základní sestavě. Naše sestava měla naopak k základu daleko, takže jsme měli téměř všichni ratingově silnějšího soupeře.

Na šachovnicích to dlouho vypadalo docela pěkně (jak poznamenal Petr, zápasy proti silnějším obvykle dlouho vypadají pěkně – než se to všude najednou podělá). U nás na začátku nevypadalo podělaně nic, vyjma Sašky, která svůj prapodivný gambit nezvládla. Asi po 12 tazích měla vyvinutou přibližně 1 figuru, zatímco soupeř přibližně 6 figur a Saška zůstala navždy uvězněná na svých 3 řadách.

Ostatní pozice se alespoň ze zahájení zdály ok. Pak se k horšímu začaly postupně měnit Pájínova pozice (schytal nějakou ošklivou oběť, která vycházela, pokud jsem dobře viděl), Petrova pozice (bylo záludně podkopáno krytí jeho centrálního jezdce a pozice se následně zhroutila) a Vítkova pozice (provyměňoval se až do koncovky, kde se asi ukázalo, že kůň s dámou spolupracuje lépe, než střelec). Všechny tyto pozice jsme vzdali ještě před první časovkou.

Ještě předtím se ale staly dvě zásadní věci. Zaprvé někomu poměrně hlasitě začal vibrovat telefon. Protože Bohemáci mají rozestavěné stoly tak, že soupeře „mačkají“ zvnějšku, seděl náš tým zadky k sobě uprostřed. A protože mobil evidentně vibroval někde uprostřed, bylo jasné, že je někoho z nás. Já měl důvodné podezření, že vibruje z Jandošovy kabely, ale Jirka sám byl přesvědčen, že jeho telefon to není. Protože jsem si byl jist, že můj telefon to není, měl jsem málo času do kontroly a moje pozice se mi právě přestala líbit, neřešil jsem to dál nijak. Neřešil to ani nikdo jiný, pouze jeden ze soupeřů poznamenal „tak se někdo přiznejte, ne?“. Ale když se nikdo nepřiznal, všichni, včetně rozhodčího, se rozhodli raději dělat, že neslyšeli nic. Druhá zásadní věc byla, že Saška vyhrála. Jakkoliv to zní neuvěřitelně, její soupeř, který si celou partii jen vybíral, jakým způsobem vyhraje, vymyslel na konci oběť materiálu za mat, který se nekonal.

Někde mezi našimi vzdáními vzdal také soupeř MF na druhé. Partiím na této úrovni moc nerozumím, ale soupeřovo pojetí Skandinávské mi přišlo od začátku podezřelé. Po opačných rošádách byl totiž jediný král, na kterého se útočilo, ten černý. To vyústilo v Martinův zisk kvality, kterou dokázal uplatnit. Do úplné časovky jsme se tak za stavu 2,5-3,5 dostali jen já a Zrzdeněk. Zrzdeněk sice celou partii stál líp a asi by měl normálně vyhrát na pozici, nějak se ale stalo, že si oba soupeři nechali na posledních 10 tahů do kontroly jen kolem 20 sekund. Partie tak skončila divokým blikáním, po kterém soupeř spadl o 2 vteřiny dřív. Při kontrole se zjistilo, že stihl jen 37 tahů, takže Zrzdeněk vyhrál. Pokud

by ale soupeř reklamoval situaci, kdy Zrzdeněk sebral věží pěšce, odstranil obě figurky ze šachovnice, zmáčkl hodiny a teprve poté svou věž vrátil na její pole, téměř jistě by dostal 2 minuty navíc a oním spadnutým by byl Zrzdeněk.

Já jsem s notným přispěním soupeře ze zkažené pozice, kdy jsem zhruba ve 30. tahu měl čtyřvěžovku s pěšcem méně a podstatně pasivnější věže, dokázal vykouzlit po časové kontrole pozici, kdy se většina pěšců vyměnila, já měl stále o jednoho míň, ale moje věže už byly podstatně aktivnější. Soupeřův král se navíc pohyboval podezřele blízko kraje šachovnice, kde si musel dávat pozor na maty. No a pak se stalo, ani nevím jak, že si soupeř po asi dvacetiminutovém (ano, nezbylo mu o moc víc, než 10 minut do konce), do jednoho matu vlezl. Matu si samozřejmě všimli všichni v místnosti kromě mě (po tahu to došlo i soupeři), a to jsem ani nezahrál nijak rychle. Já místo matu po pár tazích opakoval tahy a partie (objektivně opravdu v naprosto ploché pozici) skončila remízou.

Stal jsem se tedy Pusíkem kola a v Bohemácké restauraci (která má výhodu, že je jen o patro výš, než hrací místnost, ale naopak nevýhodu, že naprosto strašně smrdí), kde jsme se sešli všichni vyjma Vítka, i terčem obecného veselí. Jandoš o den později otestoval, že zřejmě zvonil opravdu jeho mobil. Když k tomu připočítám Zrzdeňkovo mačkání hodin bez figurky na šachovnici v časovce a Sašky neuvěřitelnou výhru, výsledkem je, že náš jediný zasloužený bod byl ten Martinův. Na druhou stranu, od zápasové výhry nás dělilo jen vidět jednoduchý dvojtahový mat.

3. kolo

|TJ Kobylisy B|--- 4½ - 3½ ---|Žižkov A|

Ohledně výsledku domácího zápasu proti Žižkovu jsem byl optimistou. Úvodní poněkud ostudnou porážku jsme vykompenzovali výhrou nad teoreticky asi nejsilnějším týmem soutěže (zapomněl jsem zmínit, Pusíkem kola na Pankráci je samozřejmě Past, nepřišel), takže byl cítit nástup formy a navíc nominovaná sestava byla sestavou v podstatě základní - alespoň tedy co se týče „nepísmenkových“ hráčů. To už se taky celou sezónu nemusí povést.

Optimismus se ještě zvýšil poté, co jsem uviděl soupisku hostů. Jejich sestava měla k základu daleko, ale hlavně na osmé úplně chyběl hráč, takže jsem dostal bod zdarma a hrálo se za nás 4* bílými. Nálada ale začala klesat poté, co ručička hodin minula šestou a rychle utíkala dál, zatímco Alena se stále neobjevovala. V té chvíli se ukázalo trochu nevýhodou, že jsem nechal doma mobil. Uvědomil jsem si to sice už cestou na zápas, ale řekl jsem si, že s dnešními pravidly je možná jistější mobil nemít a v klidu šel dál. Nenapadlo mě, že dostanu bod zadarmo a budu tak volný k telefonování, takže by se mobil sakra hodil – kromě Aleny totiž chyběl ještě souběžně hrajícímu Céčku pan Pařízek.

Protože to mám domů asi 5 minut (jak jednou řekl Pájín, já hraju domácí zápasy opravdu DOMA), odhodlal jsem se zhruba v 18:15 zaběhnout zpět pro mobil a začít volat. Nedovolal jsem se ale ani Aleně, ani jejímu Zrzdeňkovi. Když se mi Zrzdeněk v cca 18:40 dovolal zpátky, tušil jsem, že už je pozdě, když navíc netušil, kde Ája je a co dělá. V 18:50 se mi dovolala i ona, když ji zburcoval telefon od Zdeňka (jemu ho na rozdíl ode mě vzala, že by nějaké selektivní přijímání hovorů nebo filtr na kapitány?). Bylo jasné, že už dorazit nestihne, takže se jen moc omluvila s tím, že pracovala se sluchátky na uších a myslela, že se hraje ve čtvrtek. Za trest je Pusinkou kola a budu ji nasazovat ve zbytku sezony, jak jen to půjde.

Já jsem tedy prožil neúspěšnou telefonovací etudu, zatímco zápas pokračoval za stavu 1-1 pouze na 6 deskách, naštěstí aspoň 4* bílými pro nás. Jandoš na sedmé obětoval pika za soupeřova krále v centru a za soupeřův nevalný vývin, takže to vypadalo, že bod je jen otázkou času. Vítkův oblíbený postup černými proti španělce ve mně zprvu vyvolával pochyby, ale po výměnách se postupně ukázalo, že na výhru hraje i on. To zbystřili všichni ostatní (hlavně ti s bílými) a začali se kvapně ptát, jestli stačí remis. Postupně jsem Petrovi i Kubovi doporučil odmítnout nabídku a hrát dál, Pájínovi jsem navíc nakázal vyvíjet nějakou aktivitu s tím, že remis nestačí.

V průběhu zápasu jsem si říkal, že za tento postup určitě budu kritizován, ale pořád myslím, že začít dávat všechno za remis, jakmile máme jednu přivyhranou partii nebo náskok jeden bod, zas tak úžasný nápad není (vizte reportáž k loňskému zápasu Céčka proti Radlicím). Každopádně na druhý pokus dali za remis Petr i Kuba, později ji spíš ubránil i Martin černými. Pravda, všichni dali za remis až v pozicích, kde nic moc vymyslet nešlo. Jandoš pak podle předpokladů zavěsil, když konečně zlomil houževnatý odpor soupeře. Zbyly tedy partie Vítka a Pájína. U Vítka vznikla zajímavá pěšcovka, která směřovala do stavu 3 pěšci na krále na jednom křídle a 2 na krále na druhém. Dlouho jsme ve vedlejší místnosti koumali, zda je to vyhrané za silnější stranu (Vítka) a dospěli k tomu, že asi ano. Bohužel Vítek byl v časovce, nedopočetl vynucenou variantu a nechal soupeře postavit dámu ve stejném tahu. Vznikla tak dámská koncovka sice se třemi pěšci navíc, ale s holým králem uprostřed.

Na první se zatím dynamická pozice začala k mé hrůze poněkud obracet v Pájínův neprospěch. I Pájín totiž nakonec remízu nabídl, ale protože už bylo po Jandošově výhře, dopočetl si kapitán soupeře, že remíza na první znamená prohru jeho družstva, a svému bublíkovi ji důrazně zakázal. Bublík ho k naší smůle s nechutí poslechl a hrál dál. Pln obav, že Pájín nakonec prohraje, zatímco Vítek dámskou koncovku nedokáže vyhrát a z remízy (jakožto neúspěchu) budu obviněn já, jsem se vytratil o patro výš zkazit ještě volejbal (Pozn.: Byl jsem osmý a přidal se k tříčlennému týmu, který první set vyhrál proti čtyřem asi 25-9. Když jsem je „posílil“, upachtili jsme další set s velkým štěstím 28-26).

Když jsem se po tomto hvězdně odehraném setu vrátil, s hrůzou jsem zjistil, že Pájín zmizel. K zápisu o utkání jsem se blížil trochu s obavami. Ty se ale nenaplnili, v zápisu svítila remis. Zápas byl tedy zdánlivě vyhraný. Až na to, že Vítek si, už jen se dvěma pěšci víc (2 vs. 0) nechal dojít čas až na jednu minutu, což mě při hracím tempu bez bonusu trochu znervózňovalo. Bál jsem se jednak toho, aby náhodou nezapomněl remis reklamovat, za druhé toho, jak by rozhodčí, který byl zároveň hráčem týmu soupeře, zareagoval. Zůstal jsem tedy raději až do konce, připraven bránit zájmy družstva. Vítek ale nakonec vymyslel alespoň manévr, který měnil dámy a zároveň ztrácel oba pěšce a s holými králi už minuta na hodinách nevadila.

Vedle hrající Céčko se v 7 statečně pralo s o mnoho silnější Bohemkou B. Jediná výhra byla sice poněkud šťastná (soupeř pokud jsem to dobře pochopil „usnul“ a spadnul), ale zbytek odremizoval vesměs o mnoho silnější soupeře. Ještě lepší výsledek nebyl vůbec daleko, protože Chmelíkova věžovka alespoň zprvu nevypadala od pohledu prohraně a soupeřův hráč na osmé určitě neměl takové šachové kvality, že by s ním kdokoliv od nás musel prohrávat. V příštím kole se na Bohemce pokusíme Céčko pomstít, snad už konečně opět v osmi.

2. kolo

|TJ Pankrác C|--- 3½ - 4½ ---|TJ Kobylisy B|

Utváření sestavy na Pankrác provázely už od začátku problémy. Ája se pro jistotu vymluvila už dopředu, ale alespoň za sebe vyslala ve formě hrajícího Zrzdeňka. V pondělí se pak na nachladnutí začal telefonicky vymlouvat Vítek, kteréhož jsem plánoval nahradit Peťanem, který se začal vymlouvat na blití. Takže jsem se v úterý telefonicky domluvil s Pastem, že ve čtvrtek nastoupí. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to pochopí jako ten další čtvrtek… Pak se vymluvil i náčelník s rýmičkou, a protože Ruťák i Saška měli lepší výmluvy, musel nastoupit nadávající Fenyl, který se neprozřetelně prořekl, že by přinejhorším mohl.

Epidemie došla i na mě, když mě od úterního večera bolelo v krku, což jsem nějak zvládal utlumovat až právě do čtvrtka odpoledne, kdy se mi udělalo blbě. Ale varianta „přetrpět zápas“ mi pořád připadala schůdnější, než varianta „přemlouvat zbylé neochotné náhradníky“, zvlášť když moje úžasná přítelkyně svolila k tomu, že pro mě přijede autem hned po skončení partie. Mělo nás tedy být osm ve vcelku slušné sestavě i s Lukášem. A taky jsme si mysleli, že nás osm bude až do 18:00, kdy jsem zavolal chybějícímu Pastovi a zjistil omyl ve čtvrtkách. Ještě jsem stihl za účelem minimalizace pokut posunout Zrzdeňka na sedmou (a černé), z čehož měl určitě velikou radost.

Začali jsme tedy neradostně – za stavu 0-1, čtyřikrát černými a minimálně na 2. a 8. desce proti teoreticky o dost silnějším soupeřům. Zahájení se mi celkem líbila. Zrzdeněk na osmé vynalezl takovou variantu orangutanu, kterou nejspíš neznal ani jeho soupeř, celoživotní orangutan. Stál tak celkem v klidu. Já se po prvním tahu soupeře přepnul do módu „všechno je mi jedno“, protože po chřipce a nastoupení v 7 mě stihla ještě třetí pohroma – nutnost hrát proti Caro-kannu. Zvolil jsem jedinou variantu, kterou umím, ale ve které mám ve vážných skóre asi 0-4. Soupeř ale naštěstí zůstal pasivní a těžko hledal správné tahy, zatímco mně se pozice hrála sama.

Jandoš na páté černými hrál známou variantu s obětí figury za proměnlivý počet pěšců (a ideálně i útok) a i jeho pozice se mi pozdávala. Petrův soupeř na čtvrté pojal zahájení atypicky, ale Petr spotřeboval příliš času dumáním, jak to využít. Na prvních třech deskách se hrály zřejmě partie nejvíce na úrovni, což se v mých očích projevovalo tím, že na rozdíl od ostatních desek na nich nebyl takový bordel.

Dále jsem partie ostatních příliš nesledoval, zatímco tu svoji jsem strávil stále ve stejném módu a přidal k tomu čaj z termosky a domácí makový koláč (jehož zbytek jsem tam po zápase zapomněl a pochutnat si mohl i Zrzdeněk). Naštěstí se partie dál hrála sama až do 21. tahu, kdy se soupeř vzdal. Sympaticky pak i přes prohru projevil zájem partii krátce zanalyzovat. Během analýzy pak přišel Zrzdeněk s tím, že má nabídku remízy, ve které jsem mu nebránil. Z posledních 3 desek jsme tak měli 1,5 bodu. Myslím, že by se od nás těžko očekávalo víc, i kdyby Past přišel…

Poté však prohrál Jandoš, který někde pozbyl ještě kvalitu a už byl bez celé věže, kterou hromada pěšců vyvážit nemohla. Co hůř, prohrál i Petr. Vůbec netuším jak, tuším jen, že to byl důsledek časové tísně. Před časovkami jsme tak prohrávali 1,5-3,5, přičemž Fenyl vypadal přinejlepším na remis, u Lukáše byla rovina a Martin měl snad pěšce navíc v divoké pozici. V ten moment jsem zápas odepsal, časovky ale všechno obrátily naruby. Martin měl najednou kromě pěšce ještě figuru, Fenylův soupeř

přehlídl vidli a brzo vzdal a Lukášovi soupeř asi nastavil pěšce (nebo jsem aspoň neviděl důvod, proč ho ztratil).

Za tohoto stavu přijelo Taxi-Šárka a já se nechal odvézt do postele. Podle zpráv od Zrzdeňka svou materiální převahu Martin uplatnil rychle, zatímco Lukáš koncovku věží a nestejnopoláků s pěšcem navíc hrál až do druhé časovky, kdy soupeře nakonec udolal. Zápas by se dal shrnout tak, že jsme měli z prdele kliku. Ale šli jsme tomu štěstíčku naproti a dali do toho srdíčko, tak určitě. Zatím tedy ve skupině plníme roli Jánošíků a děláme vývoj tabulky zajímavějším. Od příště bychom mohli začít pouze brát a nedávat nic.

1. kolo

|TJ Kobylisy C|--- 4½ - 3½ ---|TJ Kobylisy B|

Úvodní kolo letošní Přeborové skupiny přineslo historicky první kobyliské derby v této soutěži. Utkal se tým „B“, do kterého jsem byl převelen a který by měl být teoreticky silnější (ačkoliv soupiska zejména hráčů bez písmenka rozhodně nevypadá tak, jak bych si představoval soupisku pro Přebor), proti týmu „C“, složeného zejména ze tří částí: Bublictva, různých více či méně prapodivných hostů, které jsme byli schopni splašit a Chmelíka.

Zápasové sestavy na první pohled mohly vypadat tak, že jsme úmyslně nasadili Céčko co nejsilnější a Béčko co nejslabší, aby si všichni zahráli co nejlépe. Ale úplně takto to nebylo. Chmelík, pokud vím, měl co dělat aby vůbec sehnal 8 lidí (Bartoš, Chloupek, Molkanov na Openu Praha, další hrající za ostatní družstva nebo nespolehliví), takže byl defacto nucen nasadit silnou sestavu. U nás hráli jako vždy Open Praha (ne zrovna úspěšně…) Vítek s Petrem. Další hráči základu neměli valnou chuť hrát proti “C“ a já zase neměl valnou chuť je přemlouvat. Nasadil jsem tedy ty, co si chtěli zahrát a jako zápasový cíl stanovil neremizovat 4-4 – pak by Kobylisy v součtu měly jen 2 body místo 3.

Zápas samotný začal očekávanou a předem avizovanou remis MF s Chmelíkem. Protože měl Martin černé (a protože byl na rozdíl od jiných aspoň ochoten nastoupit), neprotestoval jsem. Asi za půl hodiny se na šestou šachovnici Céčka dostavil i Tomáš Popper a mohlo se začít bojovat na všech zbývajících 7 deskách.

Fenyl s Kiliánem bílými rozehrál cosi, kde brzo zmizeli všichni koňové. Ája černými proti silnému hostu stála o něco méně stísněně, než obvykle, což mě naplňovalo optimismem. O španělce Jandoše proti Kubovi Strnadovi nevím nic, jen to, že Jirka brzy vyhrál nějakou taktikou. Já jsem čelil černými Danovi, který si vybral jinou (proti mně rozhodně lepší) sicilku, než před měsícem v Přeboru oddílu. Já po pár tazích zjistil, že z teorie, kterou jsem se kdysi učil na MF (a nikdy nepoužil), si nepamatuju nic. Saška na šesté proti Popperovi měla alespoň zezačátku lepší vývin a prostorovou převahu. Zrzdeněk na sedmé proti Špíchalovi stál trochu zmáčknutě, ale ok. U Zdeňka na sedmé to od začátku vypadalo na zablokovanou pozici s jedním volným sloupcem, směřující k remíze.

Po Jandošově výhře, se kterou jsme počítali jako se samozřejmou, se věci začaly komplikovat. Saška začala stát hrozně, pak soupeř povolil, čehož ale nevyužila a zase stála hrozně. Fenyl dostal nabídku remízy, kterou jsem mu zakázal, protože mi přišlo, že se mu nic neděje a ještě má pěšce – sice opožděného, ale navíc. Sázel jsem také na lepšího hráče. U Zdeňka G. už se remíze po výměně téměř všeho vyhnout nešlo.

Saška pak nevydržela všechny možné i nemožné vazby a skončila bez figury. Soupeři nezbývalo úplně mnoho pěšců, takže realizace nebyla snadná, ale prohra vypadala nevyhnutelně. Co horšího, svou pozici jsem zkazil i já. Pravděpodobně jsem příliš optimisticky zhodnotil své útočné šance a příliš pootevíral pozici. Dan se sice zapotil, ale našel správné obranné tahy, a když se následně jal podkopávat centrum, na mého krále na c8 začalo notně foukat (na c8 v sicilkách nebývá král zrovna v bezpečí). K dovršení všeho jsem přehlédl, že geniální převod koně, který jsem vymyslel, vede přes pole, které se během manévru stane nekrytým. I když jsem za sebraného koně mohl dobrat toho Danova, ve vzniklé těžkofigurovce s útoky na oba krále jsem byl vždy minimálně o jedno tempo pomalejší.

Stav 2-2 při stále hrané pozici Sašky bez figury nebudil zrovna optimismus, pak ale přišla dobrá novina ze sedmé desky, kde Zrzdeněk nějakým způsobem vyhrál – zrovna z této šachovnice jsem čekal bod snad ze všech nejméně. Začalo to tedy zase vypadat trochu nadějněji, ale jen do té doby, než Fenyl v časové tísni nezvládl obranu jakési nekorektní oběti a byl ošizen o dámu, načež se s nadávkami vzdálil. Stav 3-3 s jednou prohranou pozicí už žádnou naději na 3 body nedával. Co horšího, Ája vypadala přivyhraně, takže hrozilo nebezpečí onoho nechtěného 4-4. V časovce se ale pochlapil i Áji soupeř a do dámy doběhl stejně rychle jako Ája. Po výměně jednoho páru dam tak vznikla pozice, kdy oba měli pěšce fgh a dámu – to na výhru opravdu hrát nejde. I za stavu 3-4 (poté, co Saška vzdala) tedy Ája dostala povolení dát za remis a Céčko mohlo slavit.

Pusíkem kola jsem vyhlásil sám sebe, protože jsem byl ze svého výkonu hodně rozladěn. Ale na rozdíl od Fenyla a Sašky jsem alespoň nezahodil bílé, takže nevím, jestli by si tito dva experti titul nezasloužili také.